VIKTORIE ČERMÁKOVÁ
režisérka a herečka

úvod
portrét
režie
role
rozhovory
kontakt

rozhovory

Na ženy je tlak - máš cenu, jen když jsi krásná
Deník, 8. 4. 2013

Ženy a panenky jsou hrou z pera muže, který se snaží ženám porozumět, a proto o nich píše. Myslíte, že tato ženská
hra vykazuje nějaké rysy, že ji napsal muž?


Nechápu hru jako ženskou. Je patrné, že je dobrým psychologem, který žije většinu života ve vztazích. Je to poněkud
alegorická hra, která pojmenovává principy fungování obecně lidského společenství. Všímá si však i tlaku, který je vyvíjen
na ženy: máš cenu jen tehdy, když jsi mladá a krásná, soucítí s námi. Zdá se, že také kritizuje naše podléhání (zakletí
ve svém čekání na prince zachránce), místo abychom se zachraňovaly samy. Toto modelové společenství nechává
fungovat na tradičních principech, které už dávno nevyhovují. Většina dramatické literatury se zabývá principy moci
v mužské společnosti, zde autor vše vkládá do rukou žen a poukazuje tím na fakt, že tyto věci se už učíme v rodinách,
tam je ohnisko zodpovědnosti, už tam se rodí budoucí války...


(celý rozhovor)



Bez smrti by život neměl cenu
Pražský deník, 1. 2. 2013


Úsměv Dafné je vaše první hra, kterou režírujete pro Divadlo Rokoko. Jako bonus je to také představení, které zde bude
mít svoji českou premiéru.


Je to současná hra italského autora Vittoria Franceschiho, který je především zkušený herec, a který ji napsal sám pro sebe. Osobně nám do Divadla Rokoko napsal dopis o tom, že zažil umírání dvou žen, které mu byly blízké, a to ho inspirovala k napsání této hry. Zároveň je podle něj ale hra také o dalších otázkách, které potřebují být ve společnosti nastolené. K tomu všemu autor přistupuje jistým tragikomickým stylem...

celý rozhovor



rozhovor k filmu Hlava - ruce - srdce
www.ceskatelevize.cz

Režiséra Davida Jařaba znáte ze svého působení v Divadle Komedie. Jak jste reagovala na to, když vám nabídl hlavní
roli ve svém druhém celovečerním filmu
Hlava – ruce – srdce?

S Davidem jsme se vlastně v Komedii střídali a já jsem pak začala studovat režii. Jako herečka už také od té doby
v podstatě nepracuji a Davidovu práci jsem tedy znala jen jako divák. Když o tomto svém filmu začal se mnou mluvit,
zdálo se mi, že je to jen tak, v rámci jeho osobitého humoru, při oslavě jedné z jeho divadelních premiér...

celý rozhovor



Žila jsem ve světě, kde se nesmělo ani třeba jen tak sedět na ulici
MF Dnes, 13. 10. 2009
rozhovor je součástí cyklu Česká vize - Mých 20 let svobody

Jako dítě mě bavil film. Milovala jsem návštěvy Filmového klubu. Snad proto, že jsem už jako čtyřletá hrála hlavní roli
ve filmu o holčičce z dětského domova, která se od malíře pokojů naučí proměňovat plyšová zvířátka v živá. Fiktivní svět
filmu byl určitě mnohem živější než vlastní život, který jsme tehdy, pár roků po okupaci v roce 1968, žili...


celý rozhovor



Políbila Dubčeka: Když chci o sobě a své době vypovídat, musím hledat po skříních i kostlivce
iHNED 16. 10. 2008

Z nedávných inscenací, jako je Česká pornografie nebo Faidra, je zřejmé, že režisérku Viktorii Čermákovou přitahují
ženská témata, která jsou součástí její osobní zkušenosti. Dvaačtyřicetiletá Čermáková se ale opakovaně pouští také
do inscenování "dějinných" grotesek dramatika Karla Steigerwalda...


celý rozhovor



Co stojí svoboda
Irena Jirků, Marianne, 1. 2. 2008


...S potřebou svobody souvisí to, že jste vyměnila profesi herečky za práci režisérky?
Pasivní role herečky, která čeká, až ji režisér, většinou muž, dá roli, mi byla čím dál protivnější. Všechny ty postavy
slabých krasavic, o něž snad někdo bojuje! My herečky máme malou možnost v divadle mluvit o věcech, které nám
připadají podstatné a jež nás trápí nebo zajímají. Měla jsem dvě možnosti: buď se smířit se stavem věcí, dál se šklebit
na režiséry a případně se s nimi hádat, anebo prostě začít režírovat, hledat hry, témata nebo lidi, kteří by mi umožnili
dostat můj pohled, mé starosti a trápení na jeviště...

celý rozhovor



Nejsem žensky krotká
Milan Tesař, Divadelní
noviny č. 20, 2007

...Nebojíte se konfliktů?
Nemám ráda konflikt. Nutím se vší silou zamilovat si ho, jít do něj, neděsit se ho. V Činoherním studiu v Ústí jsem dělala
Jelinekové Nemoc aneb Moderní ženy s holkama, co na to byly moc mladé. Je to těžký a hnusný kousek, k hercům
naprosto nemilosrdný. Jako by se ocitli v posilovně – nedá se to umluvit, člověka to úplně obrací naruby, a když už si
myslí, že nemůže, Jelineková na něj naloží další činku. Je to potvora a herci pod ní řvou. Všichni, včetně těch mých
původně kamarádek, nenáviděli ty role, nenáviděli i mě a dávali mi to sežrat...

celý rozhovor



Děsilo mě, že Lorenová stárne
Michaela Appeltová, Hospodářské noviny 23. 10. 2006


... Někteří označují vaše divadelní režie za feministické, ženské, genderové...
Nemyslím si o sobě, že bych byla feministka. Říká se to, protože se zajímám o hlavní ženské role a přes ně vlastně
o takzvané ženské téma. Vůbec ale nevím, jak to s feminismem je. Ale zdá se mi, že rovnost pohlaví u nás není úplně
v pořádku. Mně už deset let kluci v divadle říkají: "S tebou se nedá bavit, ty jsi feministka." Co to ale je?
Vzpomínám si, jak babička drhla podlahu, lezla po zemi a celá rodina ji překračovala. Včetně mě. Bylo mi deset a babička
neměla jiný svět než nás a naši podlahu. Nevím, jestli tohle už je feminismus. Nedávno jsem ale od Enquista dělala Noc
tribádek, což je feministické představení. Připadá mi zajímavé, že Enquist jako muž sleduje tak silné ženské téma....

celý rozhovor