VIKTORIE ČERMÁKOVÁ
režisérka a herečka

úvod
portrét
režie
role
rozhovory
kontakt

režie / o inscenaci

 
 
Vltavínky. . . . . . . . . . . . . . . . . . .  
autorka: Magdalena Frydrych Gregorová

divadlo: Klicperovo divadlo, Hradec Králové
premiéra: 12. 12. 2009
 
scéna a režie: Viktorie Čermáková / kostýmy: Sylva Zimula Hanáková / hudba: Petr Kofroň
foto
: Jiří P. Kříž


hrají: David Matásek, Kateřina Francová, Martina Eliášová, Zora Valchařová-Poulová, Marta Zaoralová,
Kristýna Kociánová, Marie Kleplová, Lenka Loubalová, Lubor Novotný, Filip Richtermoc, Vojtěch Dvořák a d.
o inscenaci:

Hra o českých ženách dvacátého století a účtech s minulostí, kterou ovlivnil neúprosný kolotoč dějin točící se závratně rychle. Ženy, které neměly možnost se
poznat, vstupují do hry právě teď a tady - v televizní talk show s názvem „Máte na to“ v roce 2015.


z kritických ohlasů:

Jiří P. Kříž, Právo 16. 1. 2010
Klicperově divadle, ve Studiu Beseda, si hradecké kumštem dobře vychované publikum oblíbilo Vltavínky Magdaleny Frydrych Gregorové. Začínají téměř únavně:
obligátním kritickým pohledem na kuchtění televizní show.
Publikem manipulují hyperaktivní Moderátor (Lubor Novotný) a rutinní asistentka (Kristýna Kociánová). Poněkud nepatřičně je do povrchního televizního „formátu“
zařazen rozhovor s autorkou (Kateřina Francová) úspěšné knížky Identita v prachu, ságy židovské rodiny od sklonku habsburského mocnářství po naše časy.
Ukáže se, že jalová show je moc dobrým vstupem do nepříliš radostné retrospektivy životů babiček, matek, dcer a vnuček v kolotoči 20. století. Předčasně provdaná
Věra (Marta Zaoralová), štěstí závidějící sestra Milada (Kociánová), předčasné vdovství způsobené první světovou válkou a ukončené sebevraždou…
Objektivní pohled na levičáctví 30. let. Dvojčata Aneta a Žaneta (Marie Kleplová a Lenka Loubalová) jsou pro komunismus nadšená. Na Gregorové a Čermákové
je sympatické, že jejich světonázor neironizují, nýbrž akceptují. A to je dnes, kdy se nad něčím takovým pošklebuje kdejaký včerejší posera, vzácné.
Svlékání z kůže
Není třeba dopovídat, kudy se ubíraly osudy obyčejných hrdinů za druhé války, po osvobození nebo po únorovém převratu. Za znamenitý dialog o svobodě považuji
při dcery s matkou (Zora Valchařová-Poulová a Martina Eliášová), datovaný rokem 1966. Zažívali jsme podobné. Vše ústí do vyprázdněné povrchnosti dneška.
S výjimkou citlivě a dobově ukotvené hudby Petra Kofroně je inscenace ženského týmu hloubavá, z kůže společnost svlékající. Jestliže se po zhlédnutí někdo zapýří
a někdo si vydechne, protože se vyslovují jeho bolesti, plní Vltavínky své poslání moc dobře.


Magdalena Frydrych Gregorová o hře -  Deník 3. 12. 2009
 
Proč Vltavínky režíruje právě Viktorka Čermáková?
S Viktorkou jsme se seznámily na DAMU, chodily jsme do stejného ročníku. Vždycky mi bylo blízké, jak o divadle přemýšlí, jak o něm mluví. Pak jsem viděla skoro
všechna představení, která režírovala různě v Praze, a vždycky jsem z toho měla zážitek. Ke spolupráci jsem ji pozvala už do svého předchozího angažmá, kde jsme
dělaly Shakespearova Macbetha. Vltavínky jsou přirozeným pokračováním naší spolupráce, jelikož jsme už dříve chtěly realizovat nějakou hru, ve které bude
dominovat ženské obsazení. A konečně tu můžeme uplatnit i naši teorii, že žena na jevišti je jako šperk. To mě na tom strašně baví a dává mi to smysl...