VIKTORIE ČERMÁKOVÁ
režisérka a herečka

úvod
portrét
režie
role
rozhovory
kontakt

režie / o inscenaci

 
 
Třicátá Marinina láska . . . . . . . .  
autor: Vladimir Sorokin, Karel Steigerwald

divadlo: Nová scéna ND, Praha
premiéra: 26. 1. 2011

 
režie: Viktorie Čermáková / výprava: Marjetka Kürner Kalous / hudba: Petr Haas / pohybová spolupráce:
Halka Třešňáková

foto:
Jiří N. Jelínek


hrají: Jana Pidrmanová, Alena Bazalová, Kateřina Dudová, Vanda Drozdová, Anna Hrnečková, Jana Kozubková,
Miloslav König, Anita Krausová, Jindřiška Křivánková, Kristýna Kudrnáčová, Ondřej Lipovský, Lukáš Macháček,
Lucie Málková, Andrea Marečková, Vladimír Marek, Lída Němečková, Lucie Roznětínská, Anežka Rusevová, Matěj
Samec, Maja Štípková, Jiří Štrébl, Tereza Tauerová, Halka Třešňáková, Jan Unger a akrobatická skupina Chebejet.
o inscenaci:

Sovětský svaz před rozpadem. Podzemní život disidentů a nekonformních umělců. Pianistka Marina hledá orgasmus, lásku, identitu. V nekonečném blátě Brežněvovy
říše bojuje o svou vnitřní svobodu. Má mnoho milenek. Muži ji neuspokojují. Lesbické vztahy také ne. Obdivuje Solženicyna, v kterém vidí svého duchovního guru.
Má sexuální vztahy se členem ÚV KSSS. Brežněv umřel, rakev spadla do hrobu. Přišel Andropov. Marina miluje večírky zakázaných a vězněných literátů. Fascinuje
ji strhující podzemí protestních muzikantů. Je sexuálně nespoutaná. Stýká se s mladým Američanem. Ale zbije ho. Trpí. I dívku, která ji miluje, ze zoufalství zbije.
Říká: nejstrašnější je, že někdo musí žít, věřit, milovat a doufat i v těchto časech. Co nakonec Marina najde, vyrazí nám dech.



Viktorie Čermáková o hře:

Marina je umělkyně. Je to jemná duše, citlivá, odvážná, má smysl pro spravedlnost a vůbec morálku, záleží jí na lidech kolem ní, blízkých, ale i úplně cizích.
Je empatická, až altruistická, je to prostě kladná hrdinka... Marina žije ve státě, kde není jen cosi shnilého, není tu mor, je to vláda Draka, co nás děsí a zbavuje
podle svého nezbadatelného zvráceného plánu všeho opravdu cenného. Marina zkoumá všechny způsoby boje proti té příšeře, shledává je nefunkčními, sama bojovat
nemůže a tak se obětuje. Je to koneckonců ženská hrdinka a co jiného než oběť bychom mohli od ní očekávat, že vezme zbraň, že si vypíchne oči a prohlédne,
že ona je sama tím drakem? Že ho vyrábí, krmí, podporuje... Ta její oběť ve mně vyvolává paniku, protože jí tak dobře rozumím…
(z informace o inscenaci na stránkách Nové scény)