VIKTORIE ČERMÁKOVÁ
režisérka a herečka

úvod
portrét
režie
role
rozhovory
kontakt

režie / o inscenaci

 
 
8 žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  
autor: Robert Thomas

divadlo: Ta Fantastika, Praha
premiéra: 23. 11. 2006
režie: Viktorie Čermáková / úprava textu: Karel Steigerwald / hudba: Roman Holý / texty písní: Dan Bárta /
scéna: Veronika Drahotová / kostýmy: Natalie Steklová / foto: Bohdan Holomíček

hrají: Emma Černá, Jana Krausová, Marie Málková, Lenka Vlasáková, Linda Rybová, Viktorie Čermáková,
Eva Salzmannová / Alena Štréblová, Nina Divíšková / Radka Fidlerová
 
o inscenaci:

8 žen - 8 vrahů - 8 výjimečných hereček. Humor není výsadou mužů.
Luxusní vila uprostřed přírody. V ní mrtvý muž: otec, bratr, švagr, zeť a zaměstnavatel osmi žen, které jsou právě uvnitř. Osm potenciálních vražedkyň. Osm motivů.
Napínavý detektivní příběh, komediální situace, písně Romana Holého.
http://www.tafantastika.cz/


z kritických ohlasů:

Kateřina Kolářová, MF DNES 30. 11. 2006
Osmi ženám to v Ta Fantastice sluší
Hru Roberta Thomase Osm žen celosvětově proslavil stejnojmenný film Francoise Ozona. V divadelně pojatém snímku jako by chtěl režisér především hýčkat
všechny příslušnice něžného pohlaví - jak herečky (mimo jiné hvězdy Isabelle Huppertová a Catherine Deneuve), tak divačky. Detektivku, v níž záhadně zemře pán
domu plného žen, nyní v razantní úpravě Karla Steigerwalda, jinak komentátora MF DNES, uvedlo pražské Divadlo Ta Fantastika. Režisérka Viktorie Čermáková
vytvořila v posledních letech několik feministicky laděných inscenací, takže si zřejmě titul nezvolila náhodou. Jejích Osm žen na první pohled vychází z filmového
zpracování - Čermáková ho nicméně nekopíruje, pouze se nechává inspirovat jeho atmosférou. V intencích Steigerwaldových osvěžujících posunů vytvořila svébytnou
holčičí černou grotesku zahalenou do bílé barvy, v níž se pokouší zjistit, co všechno vydrží divadelní prkna... V zásadě však Čermáková svým babincem - exkluzivním
a extravagantním v jednom - nenechala stát hru na půli cesty, ale dovedla ji do zdárného cíle.
Jednoznačným plusem jsou šik kostýmy Natálie Steklové, které sluší beze zbytku všem. Výtvarnice zahrnula své šarmantní hrdinky krásou, leskem i pohodlím, šaty
mají nejen dokonalé střihy a jsou precizně ušité, ale disponují i řadou překvapivých detailů a doplňků...


rozhovor Viktorie Čermákové v MF DNES 18. 11. 2006:

Osm hereček a jedna režisérka. V divadle Ta Fantastika připravuje režisérka Viktorie Čermáková inscenaci hry Roberta Thomase Osm žen v úpravě Karla
Steigerwalda. S nápadem uvést detektivku, v níž v domě zavaleném sněhem spolu soupeří osm potenciálních vražedkyň, přišla herečka Linda Rybová. Sobě vybrala
roli služebné Luisy a ostaním režisérku, Viktorii Čermákovou.


Jak se cítíte jako najatá režisérka?
Velmi pohodlně. Většinou se pouštím do vlastních projektů, nosím v sobě téma, které mě zajímá a nutí k zpracování. Jenže realizovat nezávislé projekty je vždy
dlouhý proces, který začíná sháněním peněz. A často končívá tak, že mám hotové představení, které mě stálo všechny síly a není ho kde hrát, protože chybí
alternativní divadelní prostory. Je ohromně příjemné být v divadle, kde si člověk nemusí sám dělat technikáře.


Čím je pro vás v podstatě bulvární Thomasova hra zajímavá?
Původní text mi připadal strašně zastaralý, proto jsme přizvaly Karla Steigerwalda, aby s ním něco provedl. Pustily jsme se do toho proto, že jsme chtěly dát
dohromady partu fajn hereček. Důvod, proč Linda trvala na tom, abych inscenaci režírovala já, byl asi fakt, že se vše bude dělat v kamarádském ovzduší, že se
nasmějeme a že se taková atmosféra snad přenese na diváky.


Jak se Steigerwaldova úprava liší?
Pověstný ironik Karel Steigerwald byl nabídkou, ať Thomasovu hru upraví na něco skutečně zábavného, trochu vyděšen. Ze začátku si zoufal, co by si tak mohl počít
s osmi ženami. Pak se ale do toho dostal a když se mu v textu objevili masožraví netopýři, tak ho, myslím, začal konečně bavit. Vložil do hry velmi dobrou nadsázku
a ta opodstatňuje uvedení textu. Originální verze je tak trochu odvar Agathy Christie, dnes ovšem prakticky nehratelná - může být současný divák zděšen, že tajnou
neřestí žen v hře je hraní karet?


Oceněný filmový přepis Françoise Ozona také zvolil výraznou stylizaci...
Pro Ozona to byla jistě skvělá příležitost obsadit ikony francouzského filmu a divadla, ale my jsme mu jeho skvělé nápady přece nemohly ukrást. Takže jsme musely
vymyslet jinou cestu.


Hra je sice o osmi ženách, nehraje se však příliš o nich samých, ale o jejich vztahu k jedinému muži.
Ano, nejsou moc sympatické a navíc soupeří o jednoho muže. Paradoxně mi to v něčem připomíná hru Elfriede Jelinekové Nemoc aneb moderní ženy, kterou jsem
inscenovala v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Ženám v Jelinekové hře je umožněn zajímavý tvůrčí život až po smrti a jsou vyobrazeny jako upírky. Tohle je
trochu  podobné - všech osm žen žije v domě, který koupil, zařídil a platí jeden muž, jenž je po celé dění za scénou. Všechny postavy se snaží z toho muže vyždímat
maximum, a to je jistě podnět k zamyšlení. V novém století jsme ještě zcela nezpracovali proměnu vztahu mezi muži a ženami. Mají ženy pracovat? Co to vlastně
znamená chovat se opravdu žensky? Na jakých principech má v novém století fungovat rodina? Nevím, zda se mi toto podaří vpravit do zábavné detektivky, která je
ještě tak trochu pohádkou. Ale pokud se tam něco z těchto úvah objeví, bude to, myslím, docela zábavné.


Kateřina Kolářová


rozhovor s herečkami inscenace v časopisu Reflex 12/2007:

http://www.reflex.cz/Clanek26709.html