Menu

Česká pornografie: Hezké chvilky rašplí a zandaváků

Divadelní noviny 13/2007
Vladimír Hulec

Málokdy se vám v českém divadle stane, že žasnete, co se na scéně odehrává, že nerozumíte žargonu, kterým se postavy vyjadřují, a vůbec se nevyznáte ve světě, o kterém hra je. A přesto jste fascinováni a děním vtahováni. Postupně do textu a tématu pronikáte a žasnete ještě víc: To se mi snad zdá! Ty holky se zbláznily! Je to happening, sranda, nebo to myslí vážně?! Přesně to se vám může stát, navštívíte-li inscenaci Divadelního studia Továrna Česká pornografie. Scénář podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj napsala a inscenaci režíruje Viktorie Čermáková. Premiéru měla inscenace v Divadle Na zábradlí, na podzim ji ale studio míní uvádět v industriálním multikulturním centru La Fabrika v pražských Holešovicích. O co v novele a inscenaci jde? O sex. Přesněji o prodejný sex. Kniha Petry Hůlové je monologem jedné prostitutky ze servisu Vilná džungle. S obrovskou ironií, znalostí a nadhledem – tak trochu ve stylu TV seriálu Sex ve městě – ale také s obrovskou literární erudicí a jazykovou fantazií popisuje svět erotiky a sexu v dnešním hektickém, z velké části podnikatelském světě. Čermáková monolog rozstříhala a zase slepila a poté rozdělila do zpovědí a dialogů šesti hereček, z nichž jedna (v podání Zdeny Hadrbolcové) je jakýmsi alter egem píšící autorky a ostatní ztvárňují její obrazy a vize. Na pozadí scény stojí jednoposchoďová dřevěná konstrukce, cosi jako „výkladní skříň“, s pokojíky do růžových šateček oděných prostitutek (výprava Andrea Králová). Mohou se tam vystavovat, ale i oponkou pokojík uzavřít. Odtamtud často vyprávějí své erotické příběhy a sdělují své zkušenosti. Většina dění se však odehrává v jakémsi divokém reji před „domem“, kde se děvčata muchlují a přebíjejí v barvitých popisech svých prožitků, pocitů a poznání. Otevřenost, s níž o rašplích a zandavácích – tedy mužských a ženských genitáliích – mluví, je šokující. A nejen o nich, ale také o všemožných situacích, do kterých se při vzájemných „setkáváních“ rašple a zandaváky dostávají, a jak tato setkání na různých společenských úrovních a prostředích probíhají. Právě na tom je postavena konstrukce textu i jeho dramatizace, z toho vychází i režijní koncepce a herecká interpretace. Divák se stává na sedadlo upoutaným voyeurem, naslouchačem a často i přihlížitelem těch nejintimnějších myšlenek a porno-realizací zkušených erotomanek. Sex a erotika je baví, živí a zajímá v každém zaměstnání, na každém místě a v (snad) každé chvíli. Ženské i mužské sexuální pudy a žádostivost bez skrupulí analyzují a zkoumají. To vše na pozadí této doby a společnosti. Je to zábavná, dynamicky rozpohybovaná inscenace s jednou – trochu zmatenou – vypravěčkou a pěti ladnými, fyzicky zdatnými, rozdováděnými dívkami a rozkošným, vtipným textem. Přes zdánlivou inscenační lehkost a obsahovou povrchnost si divák nevzpomene na bulvár či wildeovské komedie, ale spíš si vybaví textově obdobně razantní, společensky závažnější Monology vagíny, osobnější a autentičtější Mezzo či produkci Už muž pražských Secondhand company, nebo dokonce radikální díla Elfriede Jelinek či Sarah Kane. Jde o stejné zkušenosti, o podobný „řev“ žen, jen v jiné konstelaci a jinou formou. Pro samotné aktérky riskantní a nebezpečnou, neb divácky lehce stravitelnou a současně nesmírně pikantní, a tedy snadno zneužitelnou v plané voyeurství. Dívat se do rozkroků pěti dam, sledovat obnažující se těla, poslouchat chlípné řeči a slyšet chroptění, úpění a výskání je vzrušující, ať chcete, nebo ne. A když se herečky na závěr před diváky zcela obnažily a bez hnutí hleděly do „prázdného“ prostoru před sebou, bylo jasné, že se jedná o historickou událost. Odvaha, s níž se rozhodly takto před diváky předstoupit, gesto, které učinily, jsou svého druhu revolucí v českém profesionálním divadle. Anno Hrnečková, Gabrielo Míčová, Jindřiško Křivánková, Lucie Roznětínská a Evo Salzmannová, máte můj respekt.

Sdílet?

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on linkedin