Menu

Česká pornografie: Domeček pro panenky…

i-divadlo, říjen 2007
Michal Novák

Inscenace Česká pornografie si stihla vydobýt renomé průrazného inscenačního počinu, který by měl patřit mezi „nej“ roku, již při své předpremiéře v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí. Ale až La Fabrika byla svědkem oficiální premiéry této inscenace Divadelního studia Továrna. Naplnila se očekávání návštěvníků festivalu …příští vlna/next wave…, v rámci něhož oficiální premiéra proběhla?

Bezesporu ano. Režisérka Viktorie Čermáková se na konvence neohlíží, stejně jako mladá autorka knižní předlohy Petra Hůlová. Setkání dvou nepuritánsky naladěných žen vyústilo ve vznik divadelní roznětky, při níž se někdo červenat zřejmě bude, jiný divák s pobavením přijme roli voyera, intelektuál si z textu možná sestaví velmi přesný obraz rozpoložení konzumní společnosti a její duševní prázdnoty. K tomu jako bonus vidíme a slyšíme pojmenování stavu sexuálního života na začátku 21. století, se vší dehonestací intimních vztahů samozřejmě. I těch vašich, neberte si iluzi, že tohle se vás netýká.

Leitmotivem inscenace je úsloví „nesmrdět a držet si váhu“, jež je naroubováno do nápěvu poetické lidovky. Vůbec kontrasty jsou prvkem, na němž inscenace stojí. Scéně dominuje konstrukce domečku pro panenky, s šesti pokojíčky, jen místo nevinnosti se po rozhrnutí záclonek objeví šestice roztomilých kurviček – intelektuálek, které spustí eskapádu osobních úvah, slov s hvězdičkou a bůhví co ještě naznačí nebo předvedou (a až do konce s tím žvaněním nepřestanou). Přesto a naštěstí žádné emancipované ironické výlevy se z textu Petry Hůlové na diváka nevalí. Protože na světě ještě trochu citu zbylo a v každé domácnosti je potřeba něco sem tam pravidelně vyžehlit nebo uvařit.

Předloha se zdá být nedramatizovatelná. Zkuste odříkávat ne zrovna krátký monolog jakési moderní prostitutky. Proto Viktorie Čermáková text rozdělila mezi pět žen a jednu vypravěčku. Ale i tak stále se nedostává příběhu, dramatické napětí v podstatě není žádné. Jenže o to nejde. Viktorii Čermákové se z chaotických promluv podařilo sestavit téměř akční podívanou (nemyslím teď odhalené holčičí partie), založenou na slovu, smyslu pro pointu a nápadité hravosti, včetně vtipného výjevu jakési holčičí erotomanské extáze. A pak už záleží na intenzitě červenání, odnese-li si divák i katarzi (nebo aspoň erekci).

Všechno je to jenom přiznaná hra. Autorka si navymýšlela i několikero novotvarů a slovník inscenace tak pěkně osciluje od roztomilé poetičnosti a po vulgovýrazy, které tahají za uši jako nepatřičná osobní exhibice autorky. Nejčastěji se pochopitelně mluví o rašplích a zandavácích, hádejte, co to je a jestli náhodou to není zaměnitelné označení. Ovšem tohle všechno je ze strany tvůrců jakýsi tendenční manévr, protože zásah České pornografie míří zcela jinam. Jistě se dá též namítnout, že takovou průtrž slov a intelektuální styl mluvy od placené kurvy pravděpodobně neuslyšíte. To mě uklidňuje v názoru, že ani Petra Hůlová ani Viktorie Čermáková s prostitucí nemají aktivní zkušenost.

Šest odvážných hereček prezentuje odvážný text a kromě vypravěčky Zdeny Hadrbolcové i svý tělo. Každá vytváří tu svou ženu, s různou mírou jízlivosti, zkušenosti či naivity, nadhledu vražedného i mazlivého, ale dohromady tvoří útočný roj. Pohybují se na hraně a uprostřed kýčovité groteskní stylizace, která nemá daleko k obludnosti doby. Jediné, kam se inscenace zatím netrefila, je neohmataný prostor kýčovitě zrekonstruované La Fabriky.

Sdílet?

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on linkedin