Menu

Africká královna

autor: C. S. Forester /divadlo: Divadlo Palace, Praha / premiéra: 19. 10. 2010 / režie: Viktorie Čermáková / adaptace: Věra Mašková / scéna: Martin Černý / foto: Jiří N. Jelínek /obsazení: Linda Rybová, Hynek Čermák

Z kritických ohlasů:

Jan Kábrt, MF Dnes 27. 10. 2010
Je tu loď, umístěná doprostřed scény na zvláštní konstrukci, tak, aby se mohla otáčet, nahýbat, kymácet, prostě to, co by obyčejně asi na vodě prováděla.
A jsou tu i dva zmínění herci, jinak nic. Že je to málo? Světe, div se, k podařeném představení to stačí… V Divadle Palace si dokázali poradit nejen s obsazením. A zrovna to nemá chybu. Linda Rybová je upjatá až ouha, avšak nedělá z Rose Sayerové karikaturu, ke které by přehnanou komikou bylo lehké sklouznout. Respektuje prostředí, v němž její hrdinka vyrůstala a ze kterého pramení její počáteční nepoužitelnost pro jakékoliv plavební dobrodružství a nepochopení pro zkaženého lodníka. Snadno se pohorší i urazí, rozohní, když pana Allnuta nutí k vendetě za mrtvého bratra, či roztaje ve chvíli, kdy se hádky přerodí v cit. A při tom všem tam někde
hluboko zůstává rozmar dítěte, se kterým prožívá nenadálé dobrodružství, hádky i lásku.
Hynek Čermák je jejím zdatným protipólem. Drsňák, pod jehož kůži se cit dostává o něco pomaleji než kdysi k Bogartovi. Podobně jako Rybová má několik skvělých sólových výstupů, i když vše předčí duel ve spílání opačnému pohlaví. V tu chvíli spolu nekomunikují, jeden se obrací k lodi, druhý k Bohu a tváří k nim se snaží vykřičet příkoří své i celého rodu….
Herecky je to zkrátka inscenace povedená. A sympatické je i to, že nechce kopírovat slavný film, třeba humorným zvýrazněním některých situací…


Nemusím se snažit být lepší než Hepburnová
MF Dnes 20. 10. 2010 / rozhovor s Lindou Rybovou

Vy si role pečlivě vybíráte, proč jste se rozhodla zrovna pro Africkou královnu?
Byla to pro mě výzva, byť to slovo nemám ráda. Ještě nikdy žádné divadlo tohle představení nedělalo. Koho by napadlo, že je možné odehrát celý příběh na kývající se lodi? Je to bláznivé. A pak tu samozřejmě byla postava Rosie…

Čím vás Rosie oslovila?
Je to obdivuhodná žena. Je statečná, bystrá, obětavá. Vědomě jde na smrt jenom proto, že něčemu věří. V dnešním světě je taková osobnost výjimečná. Dnes už nejsme schopní jít do věcí naplno, obětovat se, věřit něčemu navzdory všem okolnostem. I když je Rosie misionářka, rozhodně není naivní, byť samozřejmě žije 
v konvencích své doby. 

Máte s ní něco společného?
Ona je úplně jiný druh ženy, než jsem já. Společnou máme asi jenom tu statečnost. Byť mě něco děsí, zmátořím se a jdu do toho, a když je nejhůř, dokážu se pochlapit, stejně jako ona. Jsem schopná stát na nohou, vařit a dělat dobrou náladu. Rozumím jí i v tom, že se zamiluje do někoho, kdo by ji jinak ani nenapadl. Najednou přijde nějaká chvíle a někoho, koho zná třeba už strašně dlouho nebo ho potká náhodou na lodi, náhle uvidí jinýma očima. Při formování každé postavy vždycky čerpám ze zkušeností, jinak to ani nemůže být.

Nebojíte se srovnání s Katharine Hepburnovou, která jako Rosie exceluje v oscarovém filmu?
Nebojím. Divadlo je úplně něco jiného než film. S Katharine Hepburnovou se srovnávat nemůžu a naštěstí ani nemusím. Představení je typově udělané úplně jinak než film, takže se nemusím snažit být lepší. Byť jsem si původně plánovala, že se na film podívám, nakonec jsem to raději vůbec neudělala. 

Na jevišti jste celou dobu pouze vy a Hynek Čermák. Není to náročné?
Jsem docela zvyklá hrát ve dvou nebo ve třech lidech. Vyhovuje mi to dokonce víc. Je to koncentrovanější. Davové věci jsou někdy skvělé, ale je to velmi těžké sladit,aby spolu tolik lidí fungovalo, jak má, aby všechno klapalo. Když to pak vyjde, je to geniální. Já možná raději volím tu jednodušší cestu. A přiznám se, že méně postav na jevišti mám radši i jako divák.

Loď se během představení neustále pohupuje, není vám z toho zle od žaludku?
Bývá mi špatně, někdy mám mořskou nemoc. V noci usínám a houpu se. Africká královna je technicky hodně náročná inscenace. Loďka je malá, hýbe se, pořád tam na nás něco padá. Od té doby, co zkoušíme, jsem samá modřina. Vypadám, jako když mě někdo bije. Ale úplně ven z lodi jsem zatím ještě nevypadla.

Stojí vám to vůbec za to?
Přiznám se, že jsem o tom přemýšlela. Posledních čtrnáct dnů bylo hodně vypjatých. Domů jsem ze zkoušek chodila ve čtyři ráno, vůbec jsem nevěděla, kde jsem nebo kde jsou děti. Byť v divadle normálně spíš odpočívám, tentokrát to tak moc není. Ale ono se to časem usadí. Pak se však povedla zkouška, a to je opravdu fajn pocit. Houpe se to stejně jako ta loď.

Rosiin kostým je celkem sporý. Jak se v něm na jevišti cítíte? 
Dřív bych se asi takhle kvůli divadlu vůbec nesvlékla. Jsem pořád dost stydlivá. Říkala bych si, co tady mám v pětatřiceti ukazovat břicho po třech dětech, ale člověk se od toho musí osvobodit. Říct si, že jsou to věci, které nejsou podstatné. Hodně mi pomáhá Hynek Čermák. Nikdy dřív jsem s ním nehrála, ale spolupráce s ním je úžasná. Vždycky mě podrží. 

Sdílet?

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on linkedin